Říjen 2015

Otázka

28. října 2015 v 17:03 | Zumi |  Drabble
Na pokračování povídek si budete muset ještě nějakou dobu počkat, ale něco jsem přece napsala. ;)
Jinak vám všem děkuji za komentáře k předchozímu článku, chci vám odpovědět, ale ještě jsem se k tomu nedokopala. O:) Tak snad v nejbližších dnech. :D
A zapomněla jsem se vyjádřit k situaci kolem Mais, takže bych to chtěla v krátkosti napravit. Určitě jste si všimli, že z blogu náhle zmizela ona i její tvorba. Ne mou vinou, prostě se rozhodla odejít. Dozvěděla jsem se to stejně jako vy, prostě tu najednou nic nebylo, a nechci tady mluvit za ni, takže tím bych skončila.
Užijte si drabble, sváteční večer, školáci podzimní prázdniny a zase někdy v budoucnu! ;)

the worst idea I've ever had

19. října 2015 v 23:07 | Zumi |  news
Zatraceně...
Zase jsem se odmlčela na víc než měsíc. Oo Nebudu se vymlouvat na to, že jsem neměla čas, protože času jsem měla dost. Prostě a jednoduše jsem se zasekla, především kvůli vlastním problémům, které mi spamujou mozek, a u povídek tradičně jenom čekám, až ke mně přijdou vhodná slova.
Moje problémy? No, spousta lidí by nad tím mávla rukou a vůbec by to neoznačila za problémy (viz. oblíbená rodičovská hláška "co by za to děti v Africe daly!", ačkoli s přílivem uprchlíků nejspíš rychle ztrácí na oblíbenosti XD), ale já jsem já a mně to docela zaměstnává myšlenky.
Jak byste asi u dvacetiletý holky se sklony k romantismu a snění čekali, dost mi motaj hlavu kluci (ehm, kluk...), ale na to už mám osobní vrbu (promiň a děkuju) a navíc je to moc osobní na to, abych to vyvěsila na internet, takže to nechám stranou. XD
Pak je tu to, že jsem začala chodit na novou vysokou. Na té minulé jsem vydržela měsíc, pak jsem utekla na rok na pomaturitní angličtinu. Tahle sice není tak velký skok do neznáma (a tak velký přešlap), ale stejně to s ní nevidím o moc slavněji. Nemůžu to vzdát stejně rychle jako před rokem, hlavně protože to dlužím rodičům, ale osobně si dávám tak jeden semsetr. Pořád se hledám a nemám pocit, že bych se na téhle škole našla. Bohužel jsem člověk, který potřebuje buď vlastní motivaci, nebo vnější donucení, aby se do něčeho opravdu pustil, což je na vysoké potřeba. Což je taky důvod, proč těm vysokejm tak nějak nemůžu přijít na chuť, když jsem pořád nenarazila na tu vyvolenou 'jo, tady vážně chci studovat!'. Což je v dnešní společnosti posedlé tituly docela problém...
To by bylo asi tak nějak ve stručnosti všechno, co jsem chtěla, abyste věděli. Prosím vás o další dávku trpělivosti, potřebuju si uspořádat... já vlastně ani nevím. Život, myšlenky, priority... Prostě a jednoduše potřebuju čas, aby se něco urovnalo. Tak. Je to divný, ale je to asi nejvýstižnější.
Ale budu neuvěřitelně ráda, když uslyším něco od vás! O vás od vás. :D Hrozně mi to pomáhá, když mám pocit nějaké zpětné vazby. ;)