Říjen 2013

(Boy)friend...?

28. října 2013 v 1:15 | Koizumi Michiyo |  Jednorázovky
Kdybyste mi viděli do hlavy, asi byste to ocenili víc, protože takhle to asi bude lehce nesmyslné a bez pointy, ale aspoň nějaký rozloučení. A aby nebylo toho novýho moc - tradičně jsem se nedostala ke kontrole. XD
Věnováno vám všem, ale především Mais (za veškerou podporu a trpělivost). Mám vás ráda, děcka, a moc vám za všechno děkuju!!!

Tell them the fairytale gone bad...

28. října 2013 v 1:10 | Koizumi Michiyo |  Moje kecy
This is the end, you know.
Nebo jste aspoň už nějakou dobu tušili, že to k tomu spěje. Byla jsem pevně rozhodnutá, že takhle nedopadnu, že se nebudu jen hrozně dlouho omlouvat a pak s tím seknu, protože mě to vždycky hrozně rozčilovalo. Ale když jsem se dostala až do týhle fáze, vidím to z trochu jinýho úhlu - vážně jsem celou dobu omluv věřila, že se z toho ještě dostanu a budu dál vesele psát. Ale trochu se mi změnil život, jen neuvěřitelně malinko a nenápadně, ale zřejmě to stačilo, navíc jsme ten trapný maturitní ročník, takže mám míň času, než jsem byla zvyklá, a nějak se mi ztratil smysl, proč bych měla tenhle blog udržovat aktivní a vůbec tak nějak naživu.
Takže, prostě a jednoduše, končím. Nic nebudu mazat a rušit, ani bych na to neměla srdce (přeci jen to byl docela velký kus mýho života), ale někam se vytratila motivace pokračovat.
Nezabijte mě, lidičky, hrozně dlouho jsem si to rozmýšlela, a nepsala bych to, kdybych si nebyla jistá, že se z toho v nejbližší době nevyhrabu. A berte na mě ohled - začala jsem s tím jako naivní, třináctiletý děcko. Oo No, jako děcko si připadám pořád, naivita mi asi taky vydržela a případám si ještě absurdněji a "víc dětsky" než předtím, ale co - za pět let se toho změní dost, zvlášť od třinácti do osmnácti, kdy člověk tak nějak dospěje (i když o tom by se dalo polemizovat).
Nejvíc mě mrzí všechny nedokončené povídky, ztroskotané plány a nesplněné sliby.
Možná se někdy vrátím, ale momentálně mám jiný priority...
ALE! Abyste nebyli úplně zklamaní, znechucení, sepsala jsem ještě jednu povídku. Původně jsem ji chtěla dopsat ještě do pětadvacátýho, abych stihla "narozeniny blogu" a stylově to celý ukončila, ale vlezlo mi do toho tolik věcí, že se to prostě nedalo. XD
To je fuk, konec vykecávání. Jdu sem hodit tu povídečku.
Ciao!