Září 2011

Beating of your heart 1

25. září 2011 v 20:41 | Koizumi Michiyo |  Dramione
Tak jo... původně jsem tuhle povídku plánovala nejdřív dopsat celou a teprve pak to postupně zveřejňovat. Ale, jako už několikrát, jsem zase nevydržela sledovat, jak to tu stojí. XD
Ale stejně jsem stihla sepsat 30 stránek (než jsem se sekla XD) a tohle je prvních deset... tak si to užijte! ;)

Vinobraní

18. září 2011 v 13:47 | Koizumi Michiyo |  Moje kecy
Jsme tu měli. Respektive pořád ještě máme, jelikož bude oficiálně ukončeno až dneska odpo v šest. XD Ale dnešek už je o ničem - a navíc prší - takže si hezky hovím doma.
Nejlepší byl zaručeně pátek. Proč? Měli jsme tu Arakainy a Vítkovo kvarteto!!! ^^ A s Chi jsme se dostaly přímo před pódium, stály jsme hned za hrazením a poctivě křičely. XD A víte co? Honza se na nás usmál!!!!! Několikrát! Vážně!!! ;)
A Vítkáči jsou magoři... =D (myšleno v tom nejlepším slova smyslu)
Ale i dnešek stál za to. ^^ Chvilkama to sice vypadalo trochu neoptimisticky, ale nakonec to byl bezvadnej den, večer i noc (jelikož jsem se domů dostala kolem druhý XD)!!!
Upřímně doufám, že i příští rok tu budou inteligentní kapely a ne zase nějakej stupidní, neposlouchatelnej Michal David. XD
Mno nic... pudu se pokusit zase připojit pár řádků k povídce... nebo se konečně dokopu a udělám něco do školy (jako že to bych opravdu měla udělat, pokud nechci schytat blbý známky už na začátku roku). XD
Mějte se tu, lidičky!!!!!!! Bezvadně jsme si zaskákaly, co, Chi? XD

Hoši, děkujem!

12. září 2011 v 16:44 | Koizumi Michiyo |  Moje kecy
Byla jsem na Staromáku. Včera. Rozloučit se s klukama. Proklínala jsem ty idioty, kteří se tam přišli ožrat, něco/někoho drbat, nebo to prostě celkově brali jen jako další "společenskou akci", na které nesměli chybět. Nechápala jsem ty, kteří se nemohli udržet a museli tam řvát nadávky. Smála jsem se, když tam promítali rozhovory s klukama (jestli někomu přijde divný, že jim já, šestnáctiletá holka, řikám kluci... no, nedivim se, ale nepřestanu s tím XD) a opakovali zásadní okamžiky z mistrovství 2010. Brečela jsem, když se hokejisti a další začali scházet na pódiu. A brečela jsem ještě dlouho po tom... během proslovu Záruby, během promítání vzpomínkových videí...
Ale víte co? Jsem neskutečně ráda, že jsem tam byla. Jednak část byla opravdu vtipná a úsměvná. Jednak jsem se konečně vybrečela a dokázala se s tím smířit (protože, upřímně, ačkoli jsem věděla, že je to pravda, že jsou všichni opravdu mrtví, nějak jsem to nedokázala úplně přijmout... možná to spoustě z vás bude připadat přehnané, ale nějaká moje část to prostě odmítla brát na vědomí a jen tak kolem toho proplouvala, jako by se časem mělo ukázat, že to byl jen stupidní vtip).
Smích, vzpomínky a slzy - to je můj včerejšek. A nějak jsem měla potřebu vám to říct.

Konec...

7. září 2011 v 16:55 | Koizumi Michiyo |  Moje kecy
Ne blogu, neděste se...
Ale upřímně - byla bych mnohem radši, kdybych sem teď psala kvůli ukončení mého blogování. Kdyby to mohlo zvrátit realitu, neváhala bych ani ten nejmenší okamžíček.
Slyšela jsem o tom s kamarádkou, když jsme si krátily čekání na autobus takovou krátkou "procházkou" v Takku. Nevěřila jsem tomu. Ani náhodou. V autobuse jsem se modlila, aby to byl špatnej vtip.
A teď sedím, po tvářích se mi valej slzy a nemůžu na malířák, protože by se mě tam lekli. Aspoň ne hned teď...
A pokud nevíte, o co běží, stačí se podívat na seznam... novinky vás tím praštěj do očí...