Svit Luny a Slunce - epilog

14. listopadu 2010 v 15:40 | Koizumi Michiyo |  Svit Luny a Slunce
Mno, konečně aspoň něco přidávám. XD
Nečekejte nic extra, poslední kapitola jako opravdu poslední byla osmá. Tohle je jen takový dvoustránkový (a kousek XD) dodatek, kde je aspoň slabý náznak toho, jak jsem to měla promyšlený dál - přesněji řečeno jen část mých představ, ale kdybych sem měla dát všechno, bylo by to už jen zbytečný protahování. ^^
Takže to, co jsem si nechala pro sebe, si domyslete podle sebe. ;)

Svit Luny a Slunce
Osmého srpna, když nám oběma bylo dvacet, jsme se vzali. Pravda, Sasukeho otec z toho měl málem smrt, ale stejně by se to stalo, tak proč čekat?
Větší šok byl, když jsem dva měsíce nato otěhotněla. Sasukeho se mi téměř podařilo zabít, když jsem po něm metala talíře v kuchyni, a tentokrát z toho navíc nešílel jen Fugaku. Ale všichni ve zdraví přežili a brzo se na další přírůstek v rodině začali těšit, takže i tahle událost proběhla relativně dobře.
A dva roky po narození Akiny jsme napůl usedli na trůn - oficiálně jsme byli Světly, ale žili jsme pořád na Zemi, stárli jsme a starali jsme se především o náš tamní život než o ten vesmírný. Naruto s Hinatou nám totiž vysvětlili, že jsou dva způsoby začátku vládnutí - první je jednoduchý, prostě se vším souhlasíš a všechny záznamy o tobě jsou vymazány. Vzpomínky, fotky, skutky, všechno zmizí. Jako by se člověk nikdy nenarodil…
A druhý, který jsme si vybrali my, spočívá v tom, že člověk prožije celý život a po smrti se tak nějak znovu narodí a začne vládnout.
Čas letěl neskutečně rychle, během několika let se k Akině přidali dvojčátka Akio a Daiki a chvíli po nich i Manami, kterou její babička rozmazlovala nejvíce ze všech dětí.
A pak bylo prvního srpna a my měli slavit šedesáté výročí naší svatby. A ten den, přesněji řečeno tu noc, mělo všechno skončit - mohli jsme si zvolit čas naší smrti a my se shodli na tomhle datu.
Po oslavě, kde byla celá naše početná rodina, jsme spolu se Sasukem ulehli do postele, čelem k sobě.
"Jak se těšíš na znovuzrození?" zeptal se. Ani po tolika letech mu z očí nezmizely hravé jiskřičky a závoj lásky a oddanosti.
"Tak nějak… divně," usmála jsem se. "Nechce se mi to tady opouštět. Naše děti, vnoučata, domov… to všechno mi bude chybět. Zároveň se ale těším - být miliardy let mladá, vidět zase Naruta s Hinatou… ale nejvíc mě láká skutečnost, že tě zase uvidím v plné kráse."
"V plné kráse?"
"Neposlouchal jsi? Máme se znovuzrodit v té podobě, v jaké nás vidí ten druhý. Budeš sakramenstky nádherný! I když neříkám, že se to nějak výrazně bude lišit od skutečnosti."
Sasuke se tlumeně zasmál, chytnul mě za ruku a políbil mě do dlaně. "Nezestárla jsi, co? Navenek možná, ale uvnitř jsi pořád stejná. Pořád stejně bláznivá."
"A ty ses snad změnil?"
"Podle toho, jak to bereš. Kdybys to brala od té doby, co jsme spolu," pokračoval, když jsem se nechápavě zamračila, "tak to ne. Ale proti tomu, jaký jsem byl předtím…"
Zasmála jsem se, když mi došlo, jak to myslí.
Pak nedaleké hodiny začaly odbíjet jedenáctou…
"Už je skoro čas," povzdychla jsem si.
"Máš strach?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Spíš je mi smutno. A zároveň se těším jak malá."
"Je to lepší než obyčejná smrt. Akina, Akio i Daiki a Manami a jejich rodiny budou jedny z mála, které budou moci skutečně říkat, že nad nimi někdo shora drží ochranný zrak."
Usmála jsem se a zavřela oči. "Měli bychom spát, ať už to máme za sebou…"
"Budou mi chybět Luna a Slunce," zamumlal ještě Sasuke.
Mlčky jsem přikývla a zadržela slzy. S naší smrtí a konečným usednutím na trůn Luna se Sluncem definitivně přestanou existovat. Byli tu proto, aby našli následníky a pomohli jim, dokud to budou potřebovat. A teď je prostě… vystřídáme a oni zmizí.
Nebreč, napomenul mě Slunce pobaveně. Tak to prostě chodí.
Bude to divný, když do mě nikdo nebude rejpat uvnitř mé hlavy.
Naruto se postará o to, aby ti to nechybělo.
Uchechtla jsem se. Naruto s Hinatou se s námi nemohli asi od našich třiceti let vídat - bylo to logické, vzhledem k tomu, že oni nestárli. Teď už by na nás měli čekat v našem novém příbytku.
"Hjůů, jakej bude asi náš palác!" vyhrkla jsem nadšeně.
Sasuke se zasmál. "Pokud nesklapneš a neusneš, nikdy se to nedozvíš!"
"Chceš říct: pokud nesklapneš, neusneš a neumřeš, ne?" ušklíbla jsem se.
"Neokecávej to tak! Prostě zavři oči, umři a hotovo!"
Místo toho jsem vyprskla smíchy.
"Co je?" zeptal se.
"Jen mě napadlo, co by si asi říkali lidi, kdyby tuhle konverzaci slyšeli. Prostě zavři oči, umři a hotovo… zavřeli by nás do blázince!"
Poznala jsem, že se Sasuke usmál.
"Dobrou noc, ty můj blázne," popřál mi.
"Něžnou smrt, zlato," opáčila jsem.
Naposledy jsme se zasmáli a pak už jsme oba zavřeli oči a zavládlo ticho…

Byl to divný pocit. Připadala jsem si jako ve snu. Znáte to, něco se vám zdá a pak najednou cítíte, že padáte, a s trhnutím se probudíte. Přesně k tomu bych to přirovnala, až na to, že já padala dál a dál a nemohla jsem se probudit.
A pak jsem prostě otevřela oči.
Ležela jsem na něčem měkkém, kolem mě tančili paprsky tekutého stříbra a o kousek dál se něco zlatě třpytilo.
"Tak to bylo odporný," zabručela jsem si pro sebe a posadila jsem se.
"Že jo," ozval se Sasukeho hlas. "Taky jsi padala?"
"Jo," ušklíbla jsem se a otřásla jsem se.
A konečně jsem se rozhlédla a spatřila ho. Vypadal přesně jako na naší svatbě - nádherný, dech beroucí, úchvatný… jen něco jako by mu přidávalo na tajemnosti. A jeho oči… jak je možné, že jsou ještě uhrančivější než dřív?
Dokonalé, hebké rty se mu zkroutily do úsměvu.
"Páni," vydechnul, vstal a došel ke mně. "Vypadáš jinak a přitom stejně."
"Jinak a přitom stejně?" zeptala jsem se, když jsem přijala jeho pomocnou ruku a vyhoupla se na nohy.
"Nezměnila ses, protože takovou jsem tě vždycky viděl, a přitom jsi… jiná."
"To bude zřejmě tím, že to vidíš na vlastní oči," ušklíbla jsem se a shlédla jsem dolů, abych prozkoumala, co že to mám na sobě.
"No krucinál!" vyjekla jsem, když jsem poznala hebkou bílou látku. "Moje šaty! Moje svatební šaty!"
"Jsi nádherná, zlato."
Jeho paže se obmotaly kolem mých boků a já okamžitě instinktivně zvedla tvář a nastavila mu rty.
Myslím, že ho překvapilo, když jsem ho od sebe po několika vteřinách odtlačila.
"Proč ty nemáš ten oblek, ale kimono?" zamračila jsem se. "Teda ne že by ti to neslušelo… až tady sebou seknu, důvod budeš jen a jen ty, ale… mohl jsi přece na sobě mít ten oblek! Připadala bych si, jako by se naše svatba opakovala!"
Sasuke se jenom zasmál, vzal mě za ruku a políbil mi každý prst. "Dle mého se k Světlu Slunce tohle oblečení hodí víc než nějaký oblek."
"No jo!" zajíkla jsem se, když mi připomněl skutečnost, že už jsme definitivně Světla. "To je divný, nepřipadám si vůbec nějak jinak!"
"A proč by sis měla připadat jinak?" zaslechla jsem až příliš známý mužský hlas.
"Naruto!" vyjekla jsem a prudce jsem se rozhlédla kolem.
Stáli opodál, oba dva, Naruto v bílém kimonu a Hinata v temně modrých šatech.
"Naruto, Hinato!" vykřikla jsem a během chvíle jsem byla u nich a oba je objímala. "Tolik jste mi chyběli!"
"Ty nám taky," zazvonil Hinatin zpěvavý hlas ochucený sladkou příchutí smíchu. "I ty, Sasuke."
Okamžitě jsem se otočila. Připadala jsem si zase jako bláznivá sedmnáctka.
Sasuke k nám pomalu kráčel a já si ho najednou nedokázala představit v ničem jiném než v tom černém kimonu, které měl na sobě. Tohle oblečení jako by dokonale vystihovalo jeho nynější podstatu.
Vážnější. Moudřejší. Tajemnější. Ale pořád stejně uchvacující a nádherný.
"Co tak na mě koukáš, ty malá potvůrko?" ušklíbnul se.
S úsměvem jsem k němu doběhla a pověsila jsem se mu na krk. "Jen jsem uvažovala nad něčím, co jsme už dlouho nedělali," zašeptala jsem.
Uchechtnul se, ale sehnul se a políbil mě; rukama si mě k sobě těsně přivinul.
Tak nějak vzdáleně jsem zaregistrovala Narutů a Hinatin smích.
"Chápeme!" křiknul na nás Naruto. "Teď jsme tu nevhod… Nenechte se rušit, přijdem později!"
Usmála jsem se a zaklonila hlavu, aby mě Sasuke mohl políbit na krk, jak měl ve zvyku.
Hebká látka šatů mi sklouzla po těle dolů a já si připadala… skvěle.
"Miluju tě, Sasuke," zašeptala jsem.

•••KONEC•••

Tak a definitivně se loučim s touhle povídkou, která se velmi brzo a velmi záhy stala mou nejoblíbenější (z těch, co jsem napsala já XD). Doufám, že jste ji měli rádi jako já. ^^
A teď padám ven - máme tu úplně nehorázně nádherně!!! =D
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Misaki-chan Misaki-chan | 14. listopadu 2010 v 16:16 | Reagovat

Uplne skvelee :-)

2 Saskiee Saskiee | Web | 14. listopadu 2010 v 16:30 | Reagovat

krásný epilog =))) škoda že už je konec,tuhle povídku jsem si taky moc oblíbila =))) Píšeš opravdu úžasně...závidím ti =D

3 Tarei Tarei | Web | 14. listopadu 2010 v 16:33 | Reagovat

úúžasnééé... to byla super povídka... :) fakt se ti povedla... prostě excelentní, miluju tvoje povídky :) a psaní... zkrátka... DOKONALÉ! aLE Nejvíc dobrý byla ta konverzace jak měli umřít :D

4 Veira Veira | 14. listopadu 2010 v 17:25 | Reagovat

Super ! :)

5 kykisek kykisek | Web | 14. listopadu 2010 v 17:58 | Reagovat

krasny ta povídka je užasna umíš dokonale psat povídky

6 Tissa Tissa | Web | 14. listopadu 2010 v 18:03 | Reagovat

Dokonalý zakončení povídky řekla bych....:)))
No...já totiž měla zastaralej antivir...:DDD Tak proto ty problémy...:DDD Ale stáhla jsem si novej, tak se to už snad opakovat nebude...:D

7 Lissa-chan Lissa-chan | 14. listopadu 2010 v 18:36 | Reagovat

Nadhernej konec....

8 aneetka aneetka | Web | 14. listopadu 2010 v 18:44 | Reagovat

Kawai! Nádhera! Prostě úžasný! Miluju tvý povídky:-)

9 mia mia | 14. listopadu 2010 v 19:00 | Reagovat

kraaaaaaaaaaasa skoda ze je konec nadhera :D

10 veronika veronika | 14. listopadu 2010 v 22:44 | Reagovat

úžasné

11 Stiorry Stiorry | Web | 15. listopadu 2010 v 9:11 | Reagovat

nádherný XD

12 Ronnie Ronnie | Web | 15. listopadu 2010 v 15:16 | Reagovat

pekne to skončilo! :)

13 Tsukiko Tsukiko | E-mail | Web | 15. listopadu 2010 v 15:20 | Reagovat

Krásně se ti povedla ^^

14 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 15. listopadu 2010 v 16:24 | Reagovat

nádhera xDDDD krása xDDD dokonalosť xDDDD!!! uchvacujúca nádhera a bolo to aj funny xDD nijak ma to neprekvapuje ;))) všetky tvoje poviedky sú úžasné ;)))

15 nikadena nikadena | Web | 15. listopadu 2010 v 16:46 | Reagovat

fakt krásný ! :) úžasná povídka !

16 Majulík-chan SB-nkoo =* Majulík-chan SB-nkoo =* | Web | 15. listopadu 2010 v 19:43 | Reagovat

nadherny koniec uzasnej poviedky.. xD uz sa tesim na dalsie tvoje poviedky xD

17 Niigata ♥SBnko♥ Niigata ♥SBnko♥ | Web | 15. listopadu 2010 v 21:53 | Reagovat

uplne nadherny koniec :D krása :D

18 Natalik-chan Natalik-chan | Web | 15. listopadu 2010 v 22:29 | Reagovat

Nechapem preco, ale bolo to tak dojimave!  Uplne mi bolo do placu ked umierali! Bolo to tak uzasne a zaroven srdcervuce ze sa z toho nespamatam este dlho. Je mi strasne luto ze uz je koniec lebo toto bola jedna z mojich najnajnaj oblubenejsich poviedok a teraz sa citim strasne smutne. Chcela by som aby to dalej pokracovalo aj ked viem ze nic nemoze trvat vecne. Koizumi, toto je najdlhsi komentar co som za posledných 6 mesiacov napisala a chcem aby si vedela ze som tuto poviedku zboznovala a ze ten koniec je nenahraditelno uzasny.

19 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 16. listopadu 2010 v 15:53 | Reagovat

Sugoi, tak nádherný, prostě skvělý, jsem zvědavá s čím přídeš přííště, myslím na téma Sasusaku, ostatní mě nebaví, sic ejsou skvělé to jo, la emě to prostě nijak nechytlo :-).

20 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 20:59 | Reagovat

Já vážně nevím, jak moc máš tuhle povídku ráda, ale já jí úplně zbožňuju. Slib mi prosím, že až budeš spisovatelka a malířka - a to věř, že budeš - vydáš soubor povídek a tahle tam bude XD
Talent, talent, talent...

21 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 20. listopadu 2010 v 18:41 | Reagovat

prenádherné...nasmiala som sa ako šialená :D ... jednoducho úžasné...krása... :D:D:D

22 Adusha-chan Adusha-chan | 19. března 2011 v 15:59 | Reagovat

supeer bolo to krasnee len tak dalej

23 JAJA56 JAJA56 | 4. března 2012 v 13:56 | Reagovat

nadherné,krásné,skvělé prostě nemám slov

24 Zuzana Zuzana | 24. srpna 2012 v 20:17 | Reagovat

no to je úúúúúúžasne pišeš skvele ... dufam že este bude viacej taký poviedok ... nádhera zase som všetko prežívala ako keby som tam bola

25 viola118 viola118 | 8. února 2013 v 20:44 | Reagovat

Kawai ^^
Ako som už pred tým komentovala ..
Krásne, nežné .. jednoducho skvelé pohodové čítanie :) Moja úcta ;)

26 Satuka Satuka | 8. října 2013 v 19:05 | Reagovat

Můžu to číst po tisící, ale nikdy mě to neomrzí, je to pořád dokonalé. Miluju tuto povídku ^-^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama