Pro Nelien: Abnormal 4

6. listopadu 2009 v 21:08 | Koizumi Michiyo |  Na přání...
Tak, konečně jsem dodělala pokráčko. XD

"Pojď dovnitř!" přikázal mi Naruto tiše.
Než jsem ho poslechla, ještě jsem se rozhlédla kolem. Sasukeho dům byl taky v lese (přesněji spíš někde na kraji lesa) a příjezdová cesta byla mnohem méně zřetelná. Však se taky používá kratší dobu.
"Dělej!" pobídl mě.
Rychle jsem zaplula do domu a Hinata za námi přibouchla dveře.
"Stejně nechápu, k čemu to bylo," poznamenala jsem. "Kakashi nás vystopuje po čichu."
"Nevystopuje," zavrtěl hlavou Naruto. "Vlkodlaci zakryjí stopy."
"Ale co Sasuke?"
Hinata se na mě mile usmála. "Neboj se, za chvíli tu bude."
Nepřítomně jsem přikývla a rozešla se. Dům měl dvě patra (přízemí a první, abych to uvedla na pravou míru) a já se, ani nevím proč, téměř rozeběhla do vyššího poschodí. Něco mě tam prostě táhlo. Otevřela jsem jedny dveře - okna pokoje musela vést na jih - a vstoupila. Ani mě nepřekvapilo, že to byla zrovna Sasukeho ložnice. Uvědomila jsem si, proč jsem asi přišla rovnou sem - z tohoto pokoje byla nejvíc cítit jeho vůně.
Přímo proti dveřím byla stěna téměř celá prosklená, u zdi po mé pravici byla velká postel a u protější (tedy po mé levé straně) stála šatní skříň, stolek s notebookem a dalšími Sasukeho věcmi. Nejdřív jsem pohlédla na postel, pak na skříň a potom jsem tiše vklouzla do pokoje a zavřela za sebou dveře. Tentenino triko (svoje věci jsem totiž stále měla u Kakashiho a zatím jsem si pro ně nehodlala dojít) jsem si přetáhla přes hlavu a sundala si Hinatiny džíny i její podprsenku (i když je docela otrava mít všechno vypůjčené). Pomalu jsem došla ke skříni a otevřela ji.
Ovanula mě tak známá a milovaná vůně, že jsem chvilku se zavřenýma očima jen stála a dýchala ji. Pak jsem ale oči zase otevřela, chvíli se přehrabovala v jeho oblečení a nakonec si oblékla volnější bílé tričko. Sahalo mi téměř do půlky stehen, ale hlavně vonělo po svém majiteli nejvíc ze všech.
Moc jsem nechápala své chování, ale zalezla jsem si do postele, zachumlala se do přikrývky, tvář zabořila do polštáře a jen jsem ležela a čichala Sasukeho vůni.
To bylo asi půl páté. Kolem šesté jsem konečně uslyšela zvuk přibližujícího se auta; dobu mezi tím jsem nevěděla o světě. Vylítla jsem na nohy a přeběhla k skleněným dveřím na balkón. Jen odsud byl sice nádherný výhled, ale neviděla jsem na příjezdovou cestu, proto jsem otevřela dveře a vyšla ven.
Chvíli jsem musela čekat a pak konečně se mi do zorného pole dostal černý Mercedes.
Zastavil u vrat do garáže a vyskočil z něj Sasuke - bez jediného škrábnutí.
Zvednul ke mně hlavu a zářivě se usmál. A já nemohla udělat nic jiného než mu to šťastně oplatit.
Zajel s autem do garáže a pak zmizel v domě. Otočila jsem hlavu k vstupu na balkón a pohlédla tak tedy zpátky do pokoje. Během několika sekund se otevřely dveře do pokoje a Sasuke vešel dovnitř.
Usmál se na mě a pomalu ke mně došel.
Dlouho jsme se jen dívali do očí a nepadlo žádné slovo.
"Omlouvám se," zašeptal nakonec a políbil mě.
Pak jsem ho praštila do ramene.
"Jak jsi mi to mohl udělat?" vyčetla jsem mu. "Víš, jaký jsem měla strach?!"
"Promiň mi to, lásko," zašeptal znovu a pevně mě objal.

Asi do deseti večer jsme jen leželi v posteli, přitisknutí k sobě. Sem tam jsme mezi sebou něco prohodili, ale víceméně nám stačilo, že jsme byli spolu.
"Spi už," zašeptala jsem, když Sasuke zívnul.
Usmál se, políbil mě na čelo a rychle se zvednul, aby se převléknul do věcí na spaní - do obyčejných tříčtvrťáků. Já se pak uvelebila na jeho nahé hrudi, jak jsem měla ve zvyku.
"Dobrou noc," popřála jsem mu.
"Dobrou," odpověděl automaticky, naposledy se usmál a už mu klesla víčka.
Chvilku jsem sledovala jeho tvář a pak jsem od spokojenosti taky zavřela oči...

SASUKE

Všechno kolem mě hořelo, ale mě to nebolelo. To jsou moje plameny! uvědomil jsem si.
Pak se ozval výkřik, při kterém mi tuhla krev v žilách. Rozhlédl jsem se a spatřil jsem ji...
Sakura stála kousek ode mě a natahovala ke mně ruce, zatímco moje plameny ji stravovaly.
"Sakuro!" pokusil jsem se vykřiknout, ale z úst mi nic nevyšlo.
Zkusil jsem se k ní rozeběhnout, ale zjistil jsem, že se ani nemůžu pohnout z místa. A pak se jí podlomily nohy a ona spadla na kolena.
Zase jsem neslyšně vykřikl její jméno.
"Sasuke..." zašeptala. Protočily se jí oči a potom klesla k zemi úplně.

S trhnutím jsem se probudil a prudce se posadil.
Těžce jsem oddechoval a snažil se vzpamatovat z toho příšerného snu. Bylo teprve kousek po půlnoci, jak jsem zjistil s pohledem na digitální budík na nočním stolku.
"Byl to jen sen," uklidňoval jsem se dokonce i nahlas.
Pro jistotu jsem opatrně rukama zašátral napravo vedle sebe. Až když jsem ji nahmatal, uklidnil jsem se. Opřel jsem se o pelest a zavřel oči. Teď už ani náhodou nedokážu usnout.
Do ruky se mi dostal osamělý pramen Sakuřiných vlasů a já si s ním začal hrát.
Znovu jsem si vzpomněl na svůj sen a prostě jsem se musel podívat, jestli se jí opravdu nic nestalo.
Na rtech měla úsměv a vypadala šťastně.
Odvrátil jsem od ní tvář a usmíval se. Je tak krásná, když spí!
A tehdy, když jsem si to pomyslel, mi to došlo. Vytřeštil jsem oči a prudce k ní stočil zrak. Pořád vypadala stejně.
Určitě to na mě hraje! uklidňoval jsem se.
Zrovna, když jsem chtěl promluvit a říct jí, aby už toho nechala, něco zabrumlala, schoulila se do klubíčka a paže si ovinula kolem břicha.
Ne, ona určitě spí! Ale jak to?
Zavrtěla se a znovu zabručela něco nesrozumitelného. Pak její rty zformovaly souvislé slovo a k mému potěšení moje jméno.
Nevím přesně, jestli jsem na ni celou noc zíral proto, že upíři spát prostě nemůžou a ona si přitom spokojeně vychrupovala kdovíjak dlouho, nebo proto, že vypadala jako andílek.
"Sasuke," zamumlala a víčka se jí zatřásla.
Očima jsem šlehnul po hodinách - šest třicet pět.
Zavrtěla se, pak si rukama protřela oči a protáhla se.
"Měla jsem tak krásný sen!" usmála se, oči stále zavřené. "Byli jsme -"
Víc jsem se ale nedozvěděl, protože zvedla víčka a prudce se posadila. Otočila se na mě a já zjistil, že šokovaně třeští oči.
"Jak je to možné?" zeptala se tiše.
Všechny moje naděje, že si jen cvičila svoje herecké schopnosti, že se mi jen nepovedeným vtípkem chtěla odvděčit za ten včerejší incident, okamžitě zmizely. Už předtím byly opravdu malé, ale teď je prostě nahradily obavy.
"Já nevím," odpověděl jsem popravdě.
Něco není v pořádku. Co když se jí něco stalo? A co když... co když to nebylo nic dobrého?
"Co se to děje, Sasuke?" špitla, stáhla obočí a pak jí z koutku oka vyklouzla nefalšovaná slza.
Překvapeně zvedla ruku a prsty malou kapku setřela. Zadívala se na mě a snažila se v mých očích najít odpovědi na její nevyslovené otázky, ale byl jsem stejně zmatený jako ona.
Co se to tu sakra děje?!
Zavřel jsem oči a začal si třít spánky. Zešílím, prostě se zcvoknu!
"Třeba je to jen nějaký chvilkový výpadek," pokoušel jsem se uklidnit ji i sebe. "Třeba je to jen nějaká tvoje reakce na mě, na náš vztah a tak podobně. Třeba to přejde..."
Sám jsem tomu moc nevěřil. Ať se děje cokoliv, upíři prostě nespí! Nemůžou spát, stejně jako nemůžou brečet!
"Chápu," zamumlala. "Počkáme a třeba se to urovná."
"Jo," přikývnul jsem a přitáhnul si ji k sobě. Seděla mi mezi nohama, hlavu jsem měl položenou na jejím rameni a ruce obmotané kolen jejího pasu. "O čem byl ten tvůj sen?"
"Byli jsme spolu," začla a já věděl, že se usmála.
"To je všechno?"
"Počkej, nech mě domluvit! Takže... byli jsme spolu - manželé. Bydleli jsme tady, žádný Kakashi už neexistoval a my jsme... my jsme měli tři děti. Čtyřletá dvojčátka - dívku a chlapce. On měl černé vlasy a zelené oči, ona zas růžové vlasy a černé oči. Pak tam byl ještě jeden chlapec... jako by ti z oka vypadl."
Usmál jsem se. "Jo, to je hezký sen. Už chápu, proč ses usmívala."
Přímo nádherný sen... ale neuskutečnitelný. Aspoň co se dětí týče.
"Děti si hrály na zahradě," pokračovala a její hlas najednou zněžněl a naplnil se láskou, "a my jsme seděli na terase a jen je pozorovali. Pak jsem zavolala na nejstaršího a on na mě pohlédl těma tvýma krásnýma očima..."
Vzdychla.
Sevřel jsem její tělo pevněji. Její pokožka se mi zdála teplejší - možná to má co dočinění s těmi podivnými změnami, možná se jen... ohřála o mě.
"Jak se jmenoval, jak jsi na něj volala?"
"Daisuke..." zašeptala.
A tehdy se to stalo. Měl jsem ruce položené na jejím břiše, takže jsem to cítil taky.
Něco zevnitř ji šťouchlo!
Narovnala se a celá zkoprněla. Stejně jako já.
"Co to bylo?" Ani mě nepřekvapilo, že se mi třásl hlas.
"D-Daisuke?" zopakovala. Znovu ji něco šťouchlo.
Vylítnul jsem z postele. "Naruto, Hin!"
V mžiku rozrazili dveře a vlítli dovnitř.
"Co se děje?" vykřiknul Naruto.
Najednou jsem nebyl schopen mluvit a Sakura jen zvedla oči k Hinatě.

SAKURA

"Bože!" vyjekla a přiřítila se ke mně, ruce okamžitě pokládajíc na moje břicho. "Dělej, řekni to znovu!"
"Daisuke..." zopakovala jsem roztřeseným hlasem a dívala se přitom zase na své břicho.
Dostavila se stejná odezva jako předtím a malé kopnutí poslalo vibrace až do Hinatiny ruky.
"Ale to přece... vždyť... ale... to není možné..."
"Co není možné?" ozval se Naruto, který stále nevěděl, co se děje.
"Já..." zvedla jsem k němu oči. "Asi jsem těhotná."
"Těho-co?"
"Já vím, je to šílené, sama tomu ještě nemůžu uvěřit. Ale... tuhle noc jsem usnula, dokázala jsem se rozbrečet, tak proč by nemohlo být možné i tohle?"
"Protože upírky prostě nemohou otěhotnět!" rozkřikl se Sasuke. "Jejich těla se nemění, pro tebe není možné, abys čekala dítě!"
Asi toho na něj bylo moc, protože hned nato se opřel o zeď a sesunul se po ní k zemi. Hlavu sklonil mezi kolena a jeho tělo se roztřáslo.
"Nemohl by to být její dar?" ozval se Neji od dveří. Ani jsem si nevšimla, kdy se s Tenten objevili.
Počkat, počkat - můj dar? To jako že nemám žádné úžasné čtení myšlenek nebo ovládání živlů? Nic, co by v našem světě bylo pokládáno za nejužitečnější?
"To mám jako dar těhotenství?" zeptala jsem se a okamžitě se mi vybavila ta nejhorší věc na tom všem - porod.
Tenten pokrčila rameny. V jejích velkých kaštanových očích jsem najednou postřehla něco, co ještě nikdy - nepatrný náznak smutku.
Otevřela jsem pusu, jak mi všechno konečně došlo. Co je nějaké čtení mysli proti mému daru? Největší dar je, byl a vždy bude život! A upírky jsou neplodné, nemůžou dát život nějakému malému Sasukemu jako já. Proto ten smutek v Tenteniných a dokonce i Hinatiných očích! Ony si nikdy nebudou moc pochovat vlastní dítě, nikdy si neprojdou porodem (i když zrovna to není nějaká zášti hodná zkušenost, aspoň podle mě), ale ani nikdy nepředají život někomu dalšímu!
Z mysli se mi vynořily zamlžené vzpomínky na můj lidský život - vždycky jsem měla ráda děti, prakticky nebyl den, kdy bych se nezasnila, jak jednou budu v rukou chovat svůj vlastní malinkatý uzlíček přikrývek. To byl ten důvod, proč jsem Kakashiho nikdy nedokázala ani kouskem srdce milovat - sebral mi tu příležitost stát se matkou.
Nepochybuji, že od té doby, co mám Sasukeho, bych si stejně vybrala tenhle život a ne život plodné smrtelnice žijící s někým jiným.
A navíc teď, když se objevil ten divný dar, jestli to můžu tak nazývat, budu mít všechno - i Sasukeho i dítě (pokud můj sen byl mojí budoucností, budeme mít i děti)!
"Daisuke..." zašeptala jsem zase.
Zase do mě šťouchnul, jako by mi chtěl dát najevo, že je se mnou.
V očích jsem ucítila nezvyklé mokro a pak už se mi po tváři valily slzy proudem. Rozesmála jsem se, objala si břicho rukama a pořád dokolečka opakovala jeho jméno.

NARUTO

Sledoval jsem, jak plakala i smála se najednou, a dokonce mě to nechalo klidného. Co jsou její slzy proti těhotenství?
Hinata na mě krátce pohlédla, usmála se a pak se zase podívala na Sakuru. Věděl jsem, že je převážně šťastná s ní (a stejně tak i Tenten), ale i tak mi neunikly stopy smutku a velmi, velmi malinké zášti.
Sasuke za mnou začal zrychleně dýchat, takže jsem si jen povzdychl a otočil se na něj. Pořád byl na zemi jako hromádka neštěstí.
Přidřepl jsem si k němu a položil mu ruku na rameno. Beze slova ke mně vzhlédnul, oči skelné.
"Sasuke, kamaráde, budeš táta, měl bys být šťastný!" pousmál jsem se.
Sakuřin smích-pláč utichl a když jsem se ohlédl přes rameno, zjistil jsem, že se na nás (tedy na Sasukeho) upřeně dívá.
Dlouho bylo ticho, jen si hleděli do očí, zatímco Tenten s Nejim se dokonce vypařili.
"Nejsi šťastný?" špitla Sakura nakonec.
Rychle jsem od Sasukeho odstoupil, aby se mohl zvednout.
Došel až k ní, sednul si na kraj postele a hlavu si opatrně položil Sakuře na břicho. Zatajila dech, pak zvedla ruce a vložila je Sasukemu do vlasů. Viděl jsem ještě, jak zavřel oči, ale to už mě Hinata strkala směrem ke dveřím.

SASUKE

"Mám strach," přiznal jsem se jí. "Kdyby se ti něco stalo..."
Otřásl jsem se. I pomyslet na to je hrozné a bolestné! Se mnou by to nedopadlo dobře, kdyby se jí opravdu něco stalo.
"Proč by se mi mělo něco stát?" mluvila se mnou tak vstřícným hlasem, že jsem si ji chvilku nedokázal představit jinak než jako milující matku.
Trhavě jsem pokrčil rameny. Její dlaně sklouzly na mé tváře a ona mi zvedla hlavu tak, že jsem jí koukal přímo do očí.
"Budu v pořádku," usmála se.
Ještě chvíli mi vydržel ten trpící výraz pak jsem jí úsměv oplatil a natáhnul se pro jeden z jejích sladkých polibků.
Budu věřit jejímu úsudku, pokud tomu věří i ona...
"Takže jak se jmenuješ, prcku? Daisuke?"
Do ruky, kterou jsem měl položenou na jejím břiše, něco vyslalo malé vibrace. Fakt bude těhotná...
Uchechtnul jsem se. "Dobře sis vybral, prcku! Akorát nedávají obyčejně svým dětem jména rodiče?"
Sakura se rozesmála, přitáhla si mě k sobě a náruživě mě políbila.
Brzo se ukázal další klad Sakuřina těhotenství (kromě toho, že svou radost přenesla i na mě).
Druhého dne vyspávala až do dvou odpoledne a já si na chvilku šel sednout se zmrzlinou před televizi.
"Ahoj!" ozval se mi najednou Sakuřin hlas u ucha.
Byl jsem tak zaujatý filmem, že jsem to nečekal a trhnul sebou.
"Snad jsem tě nevylekala!" zašvitořila, obešla pohovku a vklouzla mi do náruče.
Na lžičku jsem si zase nabral zmrzlinu, ale přímo před mojí hlavou se najednou objevila změť růžových vlasů a než jsem se nadál, Sakura slupla celé... sousto.
Vytřeštil jsem na ni oči, zatímco ona se zatvářila zamyšleně a olízla si rty.
"Co to je?" zeptala se. "Je to dobrý."
"Obyčejná čokoládová zmrzlina," vykoktal jsem.
A od té chvíle mohla jíst i normální lidskou stravu, takže jsem ji aspoň nemusel pouštět ven do lesa na lov. Škoda jen, že můj plán zadržet ji doma, zatímco ostatní se vypořádají s Kakashim, prokoukla. Uštědřila mi parádní přednášku, použila přitom hned několikrát větu "Vidíš, Daisuke, a to má být tvůj táta!"... Naruto se pak válel smíchy ještě pěkně dlouho.
"Já už jsem jeho táta!" upozornil jsem ji.
Nevinně na mě zamrkala. "A popírám to snad?"
Zasmál jsem se, obešel ji a zezadu ji objal. "Ty jsi ale potvůrka!"
Natočila hlavu tak, aby na mě viděla (nebo spíš abych já mohl vidět její úsměv), takže jsem využil příležitosti a políbil ji.
"Ale moje potvůrka!" dodal jsem.
"Sice nemám ráda, když si mě někdo přivlastňuje, ale z tvých úst to zní lépe než poklona! A mimochodem - tvoje potvůrka má pomalu chuť na krev."
"Tak to to bude muset ještě nějakou dobu vydržet. Teď, když jsi těhotná, tě nenechám jít do lesa samotnou! A moc dobře víš, že doprovodit tě nemůžu."
"Vždyť bych nešla sama," namítla.
"Mohla bys jít se mnou?"
Zamrkala, ale nakonec zavrtěla hlavou.
"Takže prozatím o tom nebudeme diskutovat, ano?"
Usmála se, slabě přikývla, pak mě vzala za ruce a obmotala si je těsněji kolem svého břicha.
"Miluje tě," zašeptala takovým šťastným tónem plným lásky. "Už teď, vím to."
"Já jeho taky. Miluju vás oba."

HINATA

Tohle období bylo všelijaké - vládnul strach a netrpělivé očekávání, ale i láska, štěstí a pohoda. Nevím, jak bych to měla popsat, aby se do toho každý vžil.
Všichni jsme z obrovského štěstí Sasukeho a Sakury měli radost, ale visící hrozba Kakashiho na nás všechny vrhala temný stín. Teda na všechny... Sakuřina nálada prostě pořád zůstávala jasná a nezasažená. Každou chvilku promlouvala k dítěti, usmívala se na Sasukeho, sem tam i na nás, ale jinak víceméně nevnímala svět. Docela jsem to chápala a kdybych ji neměla tak ráda, asi bych jí i záviděla.
Když si uvědomila, že při porodu nejspíš nebude cítit bolest, začla se až neuvěřitelně těšit, až bude konečně moct chovat malého. Všichni do jednoho jsme uvěřili, že její sen byl pravdivý... teda pokud všechno uděláme správně. Ale to je právě ten problém... Sakura je první upírka, která kdy otěhotněla, první, co dostala takový dar. Kdo ví, jak to bude probíhat? Pokud se něco stane dítěti, Sakura to nepřežije, pokud něco Sakuře, nepřežije to Sasuke. Navíc myslím, že kdyby se něco stalo i Daisukemu, klesnul by až na dno.
A k tomu všemu taková "třešnička" - ani ne za dva měsíce by se měl Daisuke narodit (podle jeho nynější rychlosti růstu), což už samo o sobě je dost znepokojivé, a pokud bude zdravý, jak to s ním půjde dál?
I Sasukeho tyto otázky sužovaly, někdy, když se Sakura nedívala, se v jeho očích míhalo zoufalství a strach.
Vlkodlačí zavytí zvenčí mě probralo z úvah.
"Temari," řekl Neji - naučil se rozeznávat hlasy našich přátel.
Přikývla jsem. To byla totiž součást naší domluvy - Temari vyla, když bylo všechno v pořádku, Kankurou když se jim něco nezdálo a šli to prozkoumat (obyčejně potom zavyla i Temari, abychom byli v klidu) a Gaara vyhlašoval pohotovostní stav.
"Jsi jak na trní," zabručel.
"Mám takové tušení," přiznala jsem. "Všechno není zas v takovém pořádku, jak si myslí. Je to moc divné, čeká moc dlouho. To mi k němu nesedí - byl rozhodnut Sakuru co nejdřív přetáhnout na svou stranu, případně ji zničit. Ji i Sasukeho."
"Uklidni se, sestřenko. Všechno je v naprostém po -"
Přerušilo ho táhlé zavytí.
Vytřeštil oči a v mžiku byl na nohou.
"Gaara," vydechl.
Moje tělo jako obvykle zareagovalo jakoby daleko dřív, než mě to vůbec napadlo, a během chvilky jsme všichni stáli v kroužku se Sakurou uprostřed.
"Ven!" zavelel Naruto.
Uvnitř bychom na tom byli mnohem hůř... navíc by se k nám nemohli připojit vlkodlaci.
Rozestoupili jsme se do předem domluvené formace zády k domu - nejblíže ke zdím byla Sakura, těsně před ní Sasuke, pak v řadě já, Naruto, Neji a Tenten. Brzo se přihnali i vlkodlaci, pískově žlutá Temari se posadila na pravou stranu, hnědý Kankurou na levou a červený, teda spíš červenohnědý Gaara před nás.
Neji zvednul ruku a jen nám ukázal počet nepřátel. Čtyři.
Oddychla jsem si - tak to bude brnkačka.
"Kakashi a tři noví," zašeptal pak. Ještě byli hodně daleko a nemohli ho slyšet.
Fajn, tak to nebude taková pohoda... ale pořád máme přesilu a novorození jsou zbrklí... a extrémně silní.
Pak už jsem i já zaslechla jejich kroky, po chvilce i čtyři vyrovnané dechy.
A konečně vyšli z lesa ven.
Byli čtyři, Kakashi samozřejmě v čele a za ním další tři, dívka a dva chlapci. Všichni tři byli ještě děti - mohli být maximálně čerstvě plnoletí! A už jsou využiti k sobeckému účelu toho bezcitného idiota!
"Karin?" ozvalo se z úst Sakury i Sasukeho.
Oslovená se jen nahrbila, předklonila a vydala ze sebe nenávistné zavrčení.
V tom bude i něco osobního, řekla bych.
Naruto se vždycky snažil přemluvit protivníky, aby toho nechali a odešli. Neměl moc rád boje, i když se uměl perfektně bránit i útočit, takže se to vždy nejdřív pokoušel vyřešit slovní dohodou.
"Ani se nemusíš namáhat!" promluvil však Kakashi. "Tady Karin je mi stoprocentně oddaná, sama se nabídla, abych ji přeměnil a ona mi mohla pomoct."
"Ale proč?" vyhrkla Sakura a otočila se na se na rudovlásku. "Proč sis dobrovolně zkazila život?"
Poslední dobou byla trochu přecitlivělá - věděla, že je jediná těhotná upírka, že u ostatních to prostě nejde... a momentálně Daisukeho považovala za nejdůležitější součást svého života. Společně se Sasukem.
"Tys mi život zkazila už dávno předtím! Nejsi jediná, komu na Sasukemu záleží! Kdybys nebyla upírka a nebyla - pche - krásná, ani by o tebe okem nezavadil!"
"Že o tom nevím," zabručel Sasuke.
"A ty ses mi rozhodla pomstít? Nechtěj mě rozesmát! Vždycky jsem tě považovala za... řekněme nepříliš inteligentní, ale nikdy ne za až tak blbou, že by ses kvůli nějaké povrchní hovadině rozhodla změnit se v upírku! Navíc - ty Sasukeho nemiluješ, jsi jen zblázněná do jeho vzhledu!"
A tehdy Karin poprvé vystartovala.
Její útok byl nepromyšlený, přesně jak jsem předpokládala. Gaara ji hravě zastavil a donutil ji stáhnout se. To ji ovšem rozhorlilo ještě víc.
Rozzuřeně vykřikla a znovu zaútočila. Jediný problém byla její síla. Do boje se přidali i zbylí mladí upíři, jen Kakashi pořád stál a s nenávistným úsměvem pozoroval Sakuru a Sasukeho.
A pak Tenten nebyla dost opatrná a okolím se roznesl její výkřik.
Všichni jsme se za ní ohlédli a Sakura se k ní zcela automaticky rozeběhla. To ale byla chyba.
"Sakuro - NE!" pokusil se ji zastavit Sasuke, ale to už ho někdo - pravděpodobně jeden z dvou mladých upírů, Karin by to neudělala - odkopl několik metrů dozadu.
Tak na tohle Kakashi čekal - teď Sakuru držel pod krkem a ona vyděšeně sledovala, jak Sasuke letí vzduchem. Zase si vůbec neuvědomila, že teď je v největším nebezpečí ona.
Pak se vzduchem roznesla vůně krve. Okamžitě jsem se podívala směrem k Sasukemu a očima zapátrala, odkud se line ta úžasná vůně. U koutku jeho úst se objevil tenounký proužek červené tekutiny a podle toho, jak se chytnul za temeno hlavy, jsem usoudila, že se zranil i tam. Plus několik škrábanců a jiných ranek na rukou.
Uvědomila jsem si, že jsem začla uvažovat, jak ho zabít a ochutnat jeho voňavou krev, rychle jsem zavrtěla hlavou a přinutila se na to nemyslet. Koneckonců jsem už byla za ta léta na podobné situace zvyklá a moje rodina taky. Sakura sice byla mladá, ale Sasukeho milovala celou svou bytostí a myslím, že právě to a taky jejich dítě ji přimělo pozorovat čerstvou krev a vůbec ji nevnímat.
Ale tři novorození na to zvyklí nebyli a ani Sasukeho nezbožňovali jako ona. Vykřikla jsem a Neji s Narutem ještě stihli zastavit ty dva chlapce, ale Karin byla rychlejší. Během chvilinky se octla přímo před Sasukem. Jeho obrana byla jako vždy rychlá, bezchybná a přesná. Rudovláska vykřikla, ale to už ji plameny větší a nebezpečnější než kdy dřív zcela pohltily. Během dvou sekund bylo po všem - Karin padla k zemi a už nikdy nevstala.
Najednou všechno vypadalo, jako by se zastavil čas. Nikdo už nebojoval, vládlo mrtvé ticho. Ti dva se ani nepokoušeli Narutovi a Nejimu vytrhnout, tak byli šokovaní a vystrašení.
Pak se ozvalo bezcitné uchechtnutí od Kakashiho a pozornost všech se okamžitě přesunula na něj.
"Byla slabší, než jsem si myslel," poznamenal a ušklíbl se.

SASUKE

Několikrát jsem zamrkal. Opravdu jsem právě zabil svou studentku? Teda... abych to uvedl na pravou míru, opravdu se o mě moje studentka zabila?
Část mojí mysli se tím aspoň trochu zabývala, ale většina se soustředila na Sakuru.
Posbíral jsem se ze země a Karinino tělo prostě nechal ležet - je mrtvá a nic to nezmění. Teď se musím postarat hlavně o to, aby nezemřela i Sakura a s ní i náš nenarozený syn.
Jako by snad věděla, co mě napadlo, obmotala si ruce kolem břicha a sklopila hlavu. Došlo mi, že se rozbrečela a nechtěla, aby to viděli i ostatní.
"Bude to v pořádku, lásko," zašeptal jsem.
Roztřeseně přikývla, ale oči ke mně nezvedla.
Téměř nutně jsem ji potřeboval objat, věděl jsem, že pak by plakat přestala. Copak jsem nepřísahal, že ji chci vidět jen šťastnou? A teď tu brečí a slzy štěstí to rozhodně nejsou.
"Sakuro, Saky..."
"Už dost..." špitla prosebně.
Jo, pokusím se ti vyhovět, ale silně pochybuji, že to bude tak lehké. Kakashi určitě má ještě něco v rukávu, nemohl spoléhat jen na tři žíznivé a unáhlené upíry.
Podíval jsem se na něj - šklebil se na mě a v očích se mu zračila nenávist.
"Co chceš?" oslovil jsem ho.
"Sakuru," ušklíbnul se. Volnou rukou jí přitom zajel pod triko a ona sebou škubla.
Zatnul jsem ruce v pěst.
"Nedám ti ji." Už jsem slova cedil skrze zaťaté zuby.
Pokrčil rameny. "Tvoje chyba. Ale pokud ji nebudu mít já, pak ji nebude mít ani nikdo jiný!"
Během zlomku sekundy jí rty přiložil ke krku a já ještě zahlédl lesk jeho bílých zubů, než se mi zastavil svět.

>>>Příště poslední díl>>>

Jen pár poznámek:
Víceméně pořád á la Stmívání, ale to jsem ani tak nechtěla...
Chtěla bych vysvětlit, jak se PODLE MĚ (způsob z Twilight se mi sem totiž nehodil) může zabít upír - rozvažovala jsem mezi variantou ukousnutí hlavy a ještě jednou, která nakonec vyhrála. Prostě něco jako že se do "krční tepny" nesmí dostat jed jiného upíra. Abyste můj výmysl pochopily trochu líp, pokusím se to "objasnit" na následujícím příkladu...

Do těla upíra (tedy přesněji do té krční tepny *bez krve XD*) se dostane cizí jed, ten reaguje s jeho vlastním jedem (taková chemická reakce), následuje jakýsi... kolaps a... a je to. XD

Nechtělo se mi to psát přímo do povídky, no. ;)

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sheilal sheilal | 6. listopadu 2009 v 21:31 | Reagovat

To mi nerob takto to ukoncit ............rychlo dalsiu cast ty si neskutocna !!!!!!!!!!!!!!!!§

2 Kata Nakyama Kata Nakyama | Web | 6. listopadu 2009 v 21:32 | Reagovat

jestli rychle nenapíšeš další...no...nechtěj vědět co ti udělam:-)

3 Myru-san Myru-san | Web | 6. listopadu 2009 v 21:44 | Reagovat

Skvělé, těším se na další dílek :)

4 Akimoto Sumire tvoje lubiace Sbeeenko :) Akimoto Sumire tvoje lubiace Sbeeenko :) | Web | 6. listopadu 2009 v 22:04 | Reagovat

kawaiiiiiiiiiiiii rychle dalsiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii xD

5 Tissa...tvé milující  ♥SB♥ -->♥♥ Tissa...tvé milující ♥SB♥ -->♥♥ | Web | 6. listopadu 2009 v 22:15 | Reagovat

Úžasný!!!! Myslím, že se do dalšího dílu zbláznim nedočkavostí!!!!!! Protože je to naprosto báječný!! A navíc si budu muset pořídit nějakej sovník, kde budou synonyma ke slovů úžasný...skvělý...báječný atd. Protože jsem je na tebe všechny vyplejtvala xD. Prostě to bylo (je) (teď to chce nějakej odbornej název)...........velkolepý xD Nic lepšího mě nenapadá. XD XD  Prostě fenomenální věc tohleto xD

6 Niigata ♥Sbnko♥ Niigata ♥Sbnko♥ | Web | 6. listopadu 2009 v 22:20 | Reagovat

waaa to bolo naprosto uzasne :D proste krasaa

7 veronika veronika | 6. listopadu 2009 v 22:41 | Reagovat

úžasné

8 Mika Uchiha SB Mika Uchiha SB | Web | 6. listopadu 2009 v 22:46 | Reagovat

Moc Moccccccccc Pěknyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy rychle pokráčko :-)

9 BadBoy BadBoy | Web | 6. listopadu 2009 v 23:34 | Reagovat

Fajn tak si sem teda pridala new dil ale porad me to nijak neuspokojilo - TO SE DELA UKONCIT TO TAKHLE?! ×DD - Jinak povidka byla samozdrejme uzasna ;) ×DD

10 Nelien-SBčko Nelien-SBčko | Web | 6. listopadu 2009 v 23:51 | Reagovat

nádhera...děkuju moc...těším se na pokráčko :)

11 Saky Hyuga Saky Hyuga | Web | 7. listopadu 2009 v 0:01 | Reagovat

waaaaaaaaaaaaaaa preco si to takto ukoncila? T_T uzasne ako vzdy a rychlo pokracko XD

12 Niky Niky | 7. listopadu 2009 v 0:40 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaaa tak to to ukonciiit:O boze precooo rychlo pokracko:D ach fakt uzasne:P

13 Airi(taya-chan) Airi(taya-chan) | Web | 7. listopadu 2009 v 8:51 | Reagovat

Wawkyy,super a doufám v rychlé pokračování :D

14 saya14 saya14 | E-mail | 7. listopadu 2009 v 10:04 | Reagovat

vyborneeeee :)) uz sa tesiiim na pokrackooo =D

15 Sakura Ichijo(Shizue Uchiha) TvE Sbenkooo!!! Sakura Ichijo(Shizue Uchiha) TvE Sbenkooo!!! | Web | 7. listopadu 2009 v 10:15 | Reagovat

ne NENENEEEEEE!!!!!!!jestli sak umre tak budu mit mrtvici!!!!!pane boze a co kdyz se neco stane jejimu nenarozenymu sunkovi!!!!!!x(pane boze cetla jsem to s jednim dechem a takhle to dopadlo!!!to jsem spadla se zidle jak jsem cetla jak kakashi prilozit em svoje zuby?xDtak to jsem uz WOOOOOBEC nedychala!!!!!!!x(x(kazdopadne to bylo naprosto uzasne!!!!!(me se snad vzdycky budou libit povidky s parem sasusaku!!xD )uz se tesim na dalsi dilek!!!!!!!xDproste KAWAII!!!!!xD

16 Purple_Strip(majka)SB Purple_Strip(majka)SB | Web | 7. listopadu 2009 v 10:20 | Reagovat

Teeda takto to seknúť :DRýchlo pokráčko :D

17 Yuuki ♥ Sb ^_^ Yuuki ♥ Sb ^_^ | Web | 7. listopadu 2009 v 12:49 | Reagovat

kurnaaa toto je hrozne!!! Wsetci koncia w tom najlepsom! xD Rychlo pokracowanieeeeeeeee

18 Netty Netty | 7. listopadu 2009 v 12:52 | Reagovat

úžasné...

19 Rockerka Rockerka | Web | 7. listopadu 2009 v 13:29 | Reagovat

Páni to je úžasný! Jak si to mohla takhle useknout? vrrrrrrrrrrrrr!!! =D rychle dlaší bo si mrtvý člověk =DD

20 Lívia Lívia | Web | 7. listopadu 2009 v 13:30 | Reagovat

Skvelé ako vždy

21 nikadena nikadena | Web | 7. listopadu 2009 v 15:42 | Reagovat

woow ! to je tak neposatelně užasnyy !! rychle prosim pokrackoooo !!

22 Weja Weja | 7. listopadu 2009 v 17:01 | Reagovat

Ak sa Sakure niečo stane, tak si ma neželaj!!!! Moje nervy, takto to ukončiť!!!! Už teraz horím nedočkavosťou ako to celé dopadne, takže rýchlo pokračkoooo!!!!!!!!!! Inak to bolo naprosto úžasné ako vždy!!!!!! ;-) =)

23 sakura sakura | 8. listopadu 2009 v 11:36 | Reagovat

dokonaleeeeeeeee

24 Mei-Chi  TvoOje  LowWwinkujííícÍÍÍ  SbÉnkoO .. oO* ♥ Mei-Chi TvoOje LowWwinkujííícÍÍÍ SbÉnkoO .. oO* ♥ | E-mail | Web | 8. listopadu 2009 v 15:25 | Reagovat

to ne takhle si to nemohla ukoncot jako .. si delas srandu . ja uplne rychle ctu a ted nic .. mam asi infarkt XDXD jako ale krasne jako vzdy dokonale :)

25 katsumi-san katsumi-san | Web | 8. listopadu 2009 v 16:52 | Reagovat

vyborny diel a to ako sakura otehotnele hoci je upirka dufam že nezomrie

26 ronnie ♥ tvooje Sb ♥ ronnie ♥ tvooje Sb ♥ | Web | 8. listopadu 2009 v 17:41 | Reagovat

paani... doteraz som cela v soku... chapes to?? takto to ukoncit?? ja asi umriem :D musíím povedať ze je to fakt nadhernééé :D ja tuto poviedku priam milujeem musi to skoncit happyendom inak budem zlaa :D ale nie.. je to fakt krasnee :)

27 Mitsu Nomiya ♥ <3 Mitsu Nomiya ♥ <3 | Web | 9. listopadu 2009 v 15:43 | Reagovat

jestli Sakuru zabiješ zabiju asi já tebe... xD jináč užasnej dílek! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama